Bílá nemoc

,,A vy byste nechal lidi jen tak umírat?" / ,,...a vy byste je nechali jen tak zabíjet?" Uprostřed války přichází mezi vrchnost novodobý Don Quijot - doktor Galén se silným prostředkem (lék proti zhubné "bílé nemoci") dosáhnout svůj cíl. ,,Já byl ve válce. Já tam viděl tolik lidí umírat, tolik zdravých lidí..." Dochází postupně k fanatickému střetu dvou protichodných světonázorů ve fiktivní válce, až mrazivě připomínající vývoj následní politické situace ve střední Evropě. Čapkova protiválečná hra ukrývá ve své hloubce odkaz na mnoho dodnes přetrvávajících negativních javů v společnosti, nejen na úrovni politických, ale i běžných mezilidských vztahů (touha po moci nad někým, včetně bezohledné přání smrti konkurentů). Stále i po tolika letech od svého vzniku přináší nadčasové poselství kolem možných hrozeb budoucnosti. Takhle si představuju žánr sci-fi! . . . . . Bílá nemoc mě poprvé oslovila v rozhlasové inscenaci v hlavních rolích s Hrušínským a Růžkem, po filmové adaptaci z dob první republiky jsme sáhl až později a byl v mnohých směrech překvapen. Naprosto si mne zde získal svým civilním projevem Hugo Haas, do transu (i když spíše v rámci negativních pocitů) mne dostal Štěpánkův maršál, cením si i Smolíka a Vydru staršího. Velice přelomový snímek, naprosto vymykající se z prvorepublikové tvorby plné filmových veseloher, který prakticky pomohl odstartovat v našich končinách éru filmových dramat s tématy celospolečenského charakteru. Vynikající režie, scénář (silné dialogy) i technická stránka oslovující mnohdy temným vizuálem a kamerou. Klenotům československé kinematografie nazdar. Zdar! 100% (02.09.2018)

Maršál: „Já byl také na vojně, doktore. Ale já jsem tam viděl lidi bojovat za vlast. A já jsem je přivedl zpátky jako vítěze.“ Doktor Galén: „To je právě to. Já jsem viděl spíš ty, které… které jste už nepřivedl zpátky. To je ten rozdíl, pane...“ Galén jako válečný lékař viděl na vlastní oči příliš mnoho utrpení a zbytečné smrti, tudíž z principu odmítá jakoukoli další válku. Maršál oproti tomu nezná jiné volby než zbrojení, válčení a dobývání. Střet dvou ideologií za přítomnosti zhoubné nemoci.. (04.11.2016)

Sice mám pár drobných výhrad, ale depresivní atmosféra, vynikající záběry kamery připomínající Občana Kanea, střízlivé Haasovo herectví i režie, a pak samozřejmě hlavní téma velice dovedně pojaté, to vše dělá z tohoto filmu výjimečný zážitek. --- Černobílý snímek z roku 1937 vychází z předlohy Karla Čapka, a i když reflektuje nástup Hitlera k moci, je aktuální i dnes. Divadelní hra Karla Čapka Bílá nemoc pracuje se základním principem - i majestátní vojevůdce může onemocnět těžkou chorobou. A co když lék na ni má jediný člověk, který je však humanistou a pacifistou? V době svého uvedení ji samozřejmě diváci reflektovali jinak, než my dnes - s nastupující mocí nacistů viděli ve velkém diktátorovi oprávněně předobraz Hitlera. Jenže podobných moci chtivých nejen diktátorů po naší planetě běhá stále hodně, a i když se to nyní nedotýká přímo našeho státu, má nejen hra, ale i film v režii Hugo Haase, stále co říct. Pro Hugo Haase mělo uvedení filmu neblahé důsledky - jakmile se Němci dostali do naší republiky, ihned film zakázali a sám Haas se ocitl na seznamu hledaných. Musel tedy za dramatických okolností ze země uprchnout, o čemž na sklonku života ostatně také natočil film. V USA pak založil vlastní filmovou společnost, ale úspěchů v ČR již nedosáhl (což se není co divit), aby pak konec života strávil ve Vídni, kde rovněž natočil několik filmů a kde také zemřel. Pohřben je však na židovském hřbitově v Brně. Zvláštní, jaké osudy díky jednomu filmu může nakonec člověk prožít. Po vložení disku do počítače se automaticky spustí DVD-ROM sekce, která obsahuje skeny z dobového tisku ve vysokém rozlišení, a to i s filmografií Hugo Haase (také tou americkou). V samotném menu se nacházejí dva katalogy vydaných DVD, reklama mediálního partnera a informace o vydavatelích. A konečně bonusy nabídnou slovo historika Pavla Jirase (29:44, hodně mluví o Čapkovi a posléze i knize a filmu), rozhovory - Vilém Pruner zavzpomíná na natáčení i herce (3:09) a spisovatel Ivan Klíma popovídá o díle Karla Čapka (24:52). Všechno je ale bez titulků. Následují fotografie (1:42), podrobné filmografie a biografie včetně seznamu použité literatury, seznam ocenění a soudobá dokumentace (2:48). (10.04.2012)

Reálně tomu asi nemám co vytknout, ani částem, kdy se to drží předlohy (hlavně se mi líbilo, že ani zde nebyla žádná postava zlá, jen jich bylo pár hloupých), ani částem, kdy to celé téma aktualizuje. Některé motivy navíc (hlavně větší důraz na Galéna jako stejně zatvrzelý fanatický protipól válkychtivého Maršála) se mi líbily. Některé motivy a otázky filmu jsou a budou nadčasové. Ale když já se tak nehorázně nudil! (20.01.2016)

Dramaturg wanted! aneb velkolepý diskuzní souboj mezi "Mě to opravdu strašně mrzí, ale..." a "Je mi líto, ale...". Přesto se vší úctou pochybuji, že Čapek s Haasem tím naschvál perfektně vystihli nekonečný a únavný kruh mírových jednání, čekající na první milion mrtvých, aby se někam alespoň naoko pohnuly. Zejména druhá polovina už jede jak křeček v kolečku a jeden by si přál, aby samotná bílá nemoc měla o něco rychlejší průběh, který by rozhodovacímu procesu maršála dodal trochu toho časového presu. Nicméně kolem a kolem, když se člověk rozhlédne, smutně mu dojde, nakolik je ono, byť jednoduché, podobenství o zfanatizovaných davech a potřebě národní sebeidentifikace skrze útlak jiných, aktuální i po těch osmdesáti posraných letech. Takže si nechám ty tři hvězdy na později, ideálně do doby, kdy již poselství bude neaktuální a ten film bude vypadat patřičně směšně. (30.01.2017)